Jezero Lugu (Cina)
Lugu Hu (jezero Lugu) K jezeru jsem se já, dcera, vypravila nejen kvůli průzračné vodě, krásné přírodě, ne kvůli muži-vodníkovi, ale kvůli ženám. Kolem jezera Lugu přebývá totiž zajímavá menšina (kmen Mosuo), která dodnes žije v matriarchátu. Hlavní slovo v komunitě (rodina není v matriarchátu zcela vhodným označením) má zjevně a se vším respektem žena. Proč tu nemluvím o rodině? U Mosuů totiž rodinu jako společenskou jednotku neznají. Každé dítě žije celý život se svou matkou, ta zase jako dítě se svou matkou... Dítě totiž vždy patří k ženě. Ve velkých rodinných domech, postavených do čtverce, žije pospolu několik generací žen a mužů (dětí některé z žen). Hlavní zodpovědnost za komunitu, za všechny ekonomické otázky nesou ženy 40-60leté. Jejich úkolem je zajistit, aby rodina nestrádala. Samy tvrdě pracují a rozdělují práci mezi ostatní. Ženy starší (šedesát a víc) pečují o předky a taky mluví s mrtvými. A ženy mladší, 13-40, se věnují nejen práci, ale hlavně mateřským povinnostem. Možná se ptáte, jak to, že se děti rodí, když ženy žijí v domácnosti jen s muži příbuznými (syny, bratry, strýci). Vědci nazvali chování mosujských žen k mužům termínem "visiting marriage" (manželství formou návštěv). To manželství by ještě samo mělo být v uvozovkách. Každý rok se koná slavnost, při které je uctívána bohyně lásky. Při této slavnosti si žena z kmene Mosuo vybírá nového milence. Ten pak za ní večer dochází do jejího pokoje, tráví s ní ovšem jenom noc, za úsvitu se musí vrátit zpátky ke své matce. Každý smí žít pouze tam, kde pracuje, a to je tam, kde se narodil, kde má matku. Mosuové žijí ve velkých společenstvích, o děti se starají jak ženy, tak muži (bratři, strýcové) a podle toho, co jsem měla možnost vidět, přijde mužům starost o děti naprosto přirozená. Mosuové se od Číňanů velmi liší, jsou vysocí, štíhlí, snědí, velmi atraktivní (platí pro ženy i muže), ženy jsou na první pohled velmi sebevědomé. Bohužel (nebo možná bohudík) se mi nepodařilo žádnou z mladých žen vyfotit, jinak bych si troufla odhadnout místo příštích pánských dovolených. A to už, dámy, nemluvím o mosuo mužích. Přemýšlela jsem dlouho o stylu života Mosuů a přiznávám, že by se mi možná líbilo být mosuo ženou... Pak jsem ale trochu zapochybovala... nevím, nevím, mami, jestli bychom to spolu čtyřicet let vydržely... Že by na tom yin a yangu přece jen něco bylo?
Vánoce v kempu (Austrálie)
Vánoce v kempu Od rána je krásně slunečno. Sedíme v křesílkách pod stříškou ve stínu, čteme si, odpočíváme. Nikde nikdo, klid, ticho. Vánoční pohoda. I když dvacátého třetího - to jsme nakupovali pochoutky na Štědrý večer - nás vánoční šílenství taky na chvíli obklopilo. Všude hordy lidí, věcí a dárků... Rychle zpátky do našeho uklidňujícího Bruthenu. Snídaně byla lehká: čaj, případně s mlékem, chléb, máslo a sůl. Už po desáté hodině ranní na vařiči bublala vánoční kuřecí polévka, náš oběd. A večerní menu? Losos v mléce dle Karolíny, rýže, po večeři portské, husí paté a sýr pecorino. Dřevěný stůl jsme vyzdobili papírovými skládačkami z použitých turistických brožurek a prospektů, dokonce i malý papírový stromek jsme měli. Umělohmotné nádobí včetně číší připraveno. Můžeme servírovat. Bz. Bzz. Bzzz. Bzzzzzzzzzzzz. Ale copak se to tu děje? Mouchy objevily naši hostinu. Sedají si do talířů, na okraj skleniček, na obličej, na pusu. Podle rady okolojdoucího Australana si zkoušíme sednout na louku před stan, kde trochu fouká vítr. Kdepak, to mouchy neodradí! Je to jasné, jako už mnohokrát před tím nás zachraňuje auto. Obíháme ho nejprve několikrát s talířem a hrncem rýže, abychom se zbavili muších hord, a pak rychle s těmi vyvolenými, nejneodbytnějšími usedáme na nám důvěrně známá přední sedadla. Uf. Aspoň trochu klidu. Štědrovečerní večeře v autě - McChristmas drive. Prostředí 1, atmosféra 1, zato jídlo 10! Lososy tu mají opravdu skvělé! A mouchy tu mají... Se zapadajícím sluncem mouchy mizí, my opouštíme náš vůz a konečně si můžeme posedět u vyzdobeného dřevěného stolu, rozdělat oheň v krbu, zapálit svíčku a... mít letní Vánoce.
Index pohody národa (Kambodža)
Index pohody Navrhovala bych okamžitě zavést na trh s různými komoditami Index pohody národa (IPN). Základní jednotkou je houpací síť, pomocnou pak houpačka. V Kambodži je IPN neuvěřitelně vysoký: tři houpací sítě a jedna houpačka na obyvatele včetně novorozenců a kmetů. S Českou republikou, kde sice také možná někdo z vás vlastní síť, se to vůbec srovnávat nedá. IPN je tu odhadem tak -0,000 2. No, schválně, kolik času strávíte ve všední den v houpací síti? Teď se ukažte, pohodáři? Na Kambodžana prostě nemáte! Šesti hodin prostě nikdy nedosáhnete!